Vladimír Štědroň (30. března 1900, Vyškov – 12. prosince 1982, Brno), byl český právník, klavírista, varhaník, violista, dirigent, hudební skladatel a pedagog. Byl synem vojenského hudebníka, kapelníka, ředitele kůru a učitele hudby ve Vyškově, Františka Štědroně (1868–1928). U otce získal základní hudební vzdělání i první praxi a již ve 14 letech začínal komponovat. Ve Vyškově vystudoval gymnázium, ale již v té době se podílel na hudebním životě města. Hrál na klavír, varhany, violu a dokonce i dirigoval. Vstoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a během studia práv navštěvoval i konzervatoř, kde studoval skladbu u Josefa Bohuslava Foerstera, Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Současně působil i jako sbormistr a klavírní doprovazeč.
Po absolvování Právnické fakulty se stal sekretářem Vrchního soudu v Brně a na Masarykově univerzitě navštěvoval přednášky z hudební vědy. Za nacistické okupace byl okresním soudcem v Klatovech a v letech 1945–1950 v Kolíně. Od roku 1950 pracoval jako právník Finanční prokuratury v Praze a v letech 1950–1951 působil jako lektor na Akademii múzických umění. Zároveň byl pověřen přednáškami na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Konzervatoři.
Ve svých skladbách byl pokračovatelem svých učitelů Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Byl skladatelem bohaté invence a živého smyslu pro zvukovou barevnost a vroucí výraz.
Jeho bratři byli rovněž vynikajícími hudebníky. Miloš Štědroň (1902–1970) a Jan Štědroň (1907–1981) byli znamenitými houslisty a Bohumír Štědroň (1905–1982) se stal jedním s předních českých muzikologů. Hudbě se věnují i jeho synovci, skladatel, pedagog a muzikolog Miloš Štědroň a zpěvák a herec Jiří Štědroň.
